Fyziologie lásky
Vědci snad odjakživa rozebírají, co se děje s lidským tělem při zamilovanosti. Samozřejmě jsou určité věci, pro které ženy muže milují a pro které si muž vybere právě tu jedinou ženu. To jsou však věci všeobecně známé od toho, jak nám druhý voní až ke schopnosti svůj protějšek rozesmát a být ve vztahu zodpovědný. Za zamilovanost však v prvé řadě můžou hormony, které fyziologii lásky naplno roztočí. Můžeme si tak stokrát říkat, že tenhle chlap nám nejspíš věrný nebude a tahle žena je příliš sobecká – hormony už pracují na plné obrátky a nám nepomůže vůbec nic.
NEMŮŽU ZA TO
Když se někdo zamiluje do nesprávného partnera, působí na nás tato věta až dětsky trucovitě, přitom je tolik pravdivá. Dotyčný tím chce říci: nerozmlouvejte mi nic, je to zbytečné, nic s tím nenadělám. Zamilování je totiž svým způsobem opravdu posedlost druhým člověkem, kdy naše smysly nejsou tak úplně v rovnováze.
NÁLOŽ HORMONŮ
Je jich skutečně mnoho, které rozbouří naše tělo:
· testosteron a estrogen –pohlavní hormony, nepostradatelné pro touhu a milostný zájem
· dopaminmůže za to, že se cítíme jako zdrogovaní, že děláme vše, co se dělat nemá a jdeme za milovaným člověkem, i kdybychom měli obětovat celý svůj dosavadní život
· adrenalinnás nutí o partnera bojovat a za každou cenu jej získat, na ničem jiném nezáleží, hlavní je pouze jeho dobývání, při kterém nám buší srdce, nemůžeme jíst ani spát a myslíme jen na tento náš jediný životně důležitý úkol
· serotoninnám naopak schází, stejně jako např. při depresi – trpíme, když s tím druhým nejsme a máme neustálou potřebu mu telefonovat a ujišťovat se o jeho lásce – jsme do něj prostě zbláznění
· oxytocinnebolihormon lásky vytváří mezi dvěma lidmi citové pouto a oddanost, při pokračování vztahu nás konečně trochu zklidňuje, jeho vlivem zažíváme uspokojivý sex a spolu s endorfiny toužíme vytvořit pevný svazek