Kdy dítě přesunout do vlastního pokojíčku

Malé miminko chceme mít většinou co nejvíce na očích. Není proto běžné, že by se ihned po příchodu z porodnice nechávalo spát ve vlastním pokojíčku a rodiče měli takzvaně svůj klid v ložnici jen pro sebe. I když dnes existují dětské chůvičky i s kamerou, nebo monitory dechu, které hlídají dítko během spánku, není nad to mít dítě pod vlastním dohledem a také mu být nablízku, když něco potřebuje.

Pohodlí až na druhém místě
Malé děti se navíc v noci často budí a vyžadují péči rodičů, ať už je to kvůli krmení, přebalování, nebo je prostě trápí bříško, rostoucí zoubky či cokoliv jiného. I když by se jistě rodiče rádi v klidu vyspali, dají před svým pohodlím přednost dítěti a jeho klid a spokojenost je v danou chvíli na prvním místě.

Když nastane správný čas
Jakmile děťátko trochu povyroste a stává se více samostatným, začínáme také uvažovat nad tím, zda by již nebylo vhodné, zařídit mu vlastní pokojíček s jeho prostorem na spaní. Bývá to spjato většinou s tím, že je dítě schopno samo vylézt z postele, tedy, že umí chodit a přijde za námi, když něco potřebuje.
Odborníci nedoporučují dítě přesunout do pokoje v době, kdy se nám narodí další dítě. Mohlo by to být pochopeno jako odstavení na druhou kolej a to určitě není naším úmyslem. Pokud čekáme narození dalšího dítě, můžeme staršího potomka přestěhovat o něco dříve, nebo později, až si na novou situaci v klidu zvykne.
Každé dítě je individuální, a tak i přechod do vlastního pokoje nemusí být takový, jak si sami představujeme, nebo jak nám radí chytré příručky.

Vše chce určitě svůj čas a také trpělivost, netlačit na pilu a v případě, kdy vidíme, že není dítě psychicky připraveno, tak raději přesun odložit na pozdější období. Můžeme jej zatím nechat nadále v ložnici a do pokoje jej ukládat ke spánku třeba přes poledne. Na novou postýlku si tak bude postupně a hlavně nenuceně zvykat až třeba jednou samo rozhodne, že zde chce spát i v noci. Pak nechme svítit tlumené noční světlo, aby v případě probuzení našlo za námi cestu a také nechme pootevřené dveře, ať jej případně slyšíme.